Psychomotorický vývoj dětí: Jak podpořit zdravý růst a vývoj

Každé miminko se rodí s nezralým centrálním nervovým systémem, který mu zpočátku dovoluje používat jen nejdůležitější vrozené reflexy. Během prvního roku života dítěte však dochází k mohutnému rozvoji, nervový systém dozrává, a tím pádem dochází k rozvoji v oblasti hrubé a jemné motoriky, řeči a sociální oblasti. Dochází tak k postupné aktivaci pohybových vzorů, které jsou nám vrozené. Je však důležité zmínit, že každé dítě je jedinečné a má své tempo. Tyto mezníky sledujeme a běžně se setkáme s pojmem hodnocení psychomotorického vývoje. Psychomotorický vývoj zahrnuje vývoj smyslový, citový a sociální, hrubou a jemnou motoriku a vývoj řeči.

V dnešní době je pozitivní to, že o vývoj malých dětí se nezajímají jen lékaři v pediatrické poradně, ale i fyzioterapeuté či dětské sestry. Malé děti tak mají stále větší šanci, že se nejrůznější odchylky od psychomotorického vývoje odhalí včas a díky včasné terapii se všechny odchylky upraví.

Ve spolupráci s dětskou sestrou Andreou Běhalovou jsme pro Vás připravili článek, ve kterém se věnujeme častým problémům, s kterými se u dětí setkáváme.

Provázanost diastázy, predilekce hlavičky a centrální koordinační poruchy

Dnes se větší množství děti rodí s oslabeným svalovým tonem a ke správnému vývoji potřebuje dlouhodobou podporu.
Centrální koordinační porucha (CKP) je souhrnný název pro odchylky od ideálního psychomotorického vývoje. Z mnoha různých důvodů se může stát, že se svaly ve vývoji nezapojují do funkce tak, jak by přirozeně měly, a dítě tak neprochází správně jednotlivými vývojovými fázemi. Nejedná se o diagnózu, ale o nález, který hodnotí aktuální pohyb dítěte. Zní to velmi odborně, ale v dnešní době se s narušeným psychomotorickým vývojem potýká velké množství dětí. Není třeba si hned dělat starosti s postižením. Zde je ale nutné, zahájit nápravu vhodným cvičením a stimulací miminka, aby se předešlo fixaci nesprávných pohybových vzorců. V raném věku se vyzrálost nervové soustavy projevuje právě pohybovou aktivitou dítěte. Lehké formy CKP (většina dětí) se zvládnou upravit pomocí vhodné manipulace a domácím hravým cvičením. Střední a těžké formy vyžadují sledování dětským neurologem a fyzioterapeutem.

Břišní diastáza

Jedním z příznaků slabého bříška je diastáza, tj. rozestup přímých břišních svalů v místě linea alba – vazivová střední čára břicha, táhnoucí se od mečovitého výběžku hrudní kosti až po stydkou sponu. Diastáza se může nacházet v kterékoliv části linea alba. Přímá příčina se těžce hledá. Miminko se s ní může narodit, nebo diastáza vznikne při nevyrovnaném psychomotorickém vývoji. Diastáza je u tak malých dětí celkem běžná. Sledujeme však, jak se s průběhem vývoje děťátko stává aktivnější a jakým způsobem umí zapojit nejen břišní svaly, ale celou oblast trupu a na ni navazující končetiny. S aktivitou dítěte se diastáza upravuje. Pokud je však vývoj neideální, přetrvává i do staršího věku dítěte. Svaly bříška pracují nekoordinovaně, chaoticky a jejich vzájemná spolupráce je při pohybu narušená. Převažuje práce přímého břišního svalu. Svaly šikmé a sval příčný jsou v oslabení a nedostatečné aktivitě. Dítě často leží asymetricky, preferuje jednu stranu, vůbec nebo jen málo zvedá končetiny nad podložku.

Diastázu u miminka poznáme:

• při zdvihnutí nožiček na podložku se mu v oblasti linea alba objeví vystouplý „buřtík"
• dítě má volné bříško jakoby neforemné, rozlité do stran s viditelnou spodní hranou žeber
• objevuje se paradoxní dýchání – bránice se při nádechu vtahuje dovnitř
• často ji nacházíme i u miminek, které na nás působí jako když mají krátký nebo žádný krk

Z vývojového hlediska můžeme diastázu považovat za přirozenou ve věku 0–6 týdnů. Někde se uvádí až do 3 měsíce. V případě, že se u miminka objevují koliky, časté blinkání až reflux, poruchy sání či vyprazdňování, neklid, poruchy spánku nebo asymetrie ve vývoji s nápravou stavu, určitě nečekáme. Špatné pohybové vzorce se řetězí a korekce stavu s věkem miminka bude složitější. Jsou však i případy, kdy se diastáza časem upraví sama. Vše je velmi individuální.

Úpravu stavu správným zapojením šikmých břišních svalů, aktivací celé břišní stěny dosáhneme:

• na míru šitým pravidelným, každodenním cvičením a stimulací miminka
• častým střídáním poloh na jeho obě strany
• vaničkováním – plaváním ve vaně, od 6. měsíce věku plaváním v bazénu
• kojeneckými masážemi
• odpočinkem v poloze klubíčka, tygříka nebo polohováním do hnízdečka či houpačky „Hacka"
• rehabilitací podle Vojty nebo pomocí Bobath konceptu
• tejpováním postižené oblasti bříška – kinesiotaping

Dítě s břišní diastázou i predilekcí by mělo co nejvíce času trávit s končetinami nad podložkou, kvůli podpoře činnosti šikmých břišních svalů a uvolněným zádům.
Hlavičkou v ose: nos – brada – hrudní kost – stydká spona, kvůli uvolněnému krčku a symetrickému postavení celého tělíčka.

Predilekce hlavičky

Predilekce hlavičky je její natočení na stranu, kterou v průběhu dne miminko preferuje. Určitě je po narození normální a běžná. Hlava miminka je v poměru k tělu obrovská. Její tvar je často nepravidelný, na temeni „šišatý". Krk je neposílený a proti hlavičce krátký a slabý. Gravitace funguje a není v silách miminka těžkou, velkou hlavičku, udržet po celý den v ose, tj. v ideálním rovném postavením v linií: nos, brada, hrudní kost, stydká spona. Predilekce může souviset i s blokádou v oblasti AO (atlantookcipitálního) skloubení. S predilekcí se miminko může i narodit. V děloze mělo málo místa a hlavička zůstala dlouhou dobu v jedné poloze. Důležité je si toho všimnout už v porodnici a nenechat se uchlácholit poznámkou, že se to časem samo upraví. Když miminko rovnoměrně a volně otáčí hlavičkou na obě strany, bez souhybu jiné části těla, jedná se o predilekci přirozenou. Zpozornět bychom měli, když miminko jednu stranu upřednostňuje neustále a na druhou se odmítá podívat vůbec, na chvilku či částečné, nebo si k jej otočení dopomáhá pohybem jiné části těla, např. nakloněním hrudníčku.

Vždy je nutné s krčkem miminka pracovat a motivovat ho k opakovanému otáčení na obě strany. Ve spánku, při odpočinku a při manipulaci bychom se měli snažit, aby hlavička miminka byla co nejvíce času v ose nos, brada, hrudní kost, stydká spona. Když tomu tak nebude, tělo si najde jemu vlastní oblíbenou polohu. Z pohledu psychomotorického vývoje to často bývá poloha nevhodná. Následuje vlastní kompenzace stavu, kde vyosení v oblasti krční páteře se bude dále vyrovnávat posunem v jiných částech těla.

Pro malé děťátko existuje jenom to, co vidí. Když se bude koukat na pravou stranu, bude vnímat jenom to, co mu pravá strana nabízí. Levá strana postupně „upadne v zapomnění" a bude v průběhu dne málo aktivní. Když v tom dítě z nevědomosti necháme, celková asymetrie ve vývoji je na světe. Dále, jednostranným tlakem na lebku dochází k zploštění hlavičky, co není jenom estetický problém. Každé děťátko je potřeba symetricky stimulovat na obě strany, polohovat, hrát si s ním v různých polohách, v náručí, na klíně apod. Používat hnízdečko nebo různé polohovací pomůcky nebo polštářky.

Predilekce, diastáza a centrální koordinační porucha jsou často provázané v jeden celek. Predilekce táhne hlavičku na stranu a páteř se asymetricky vychýlí. Slabé bříško neudrží nožičky nad tělem. Lokty zabořenými do podložky se dítě snaží udržet stabilitu, a to mu neumožní se v plném rozsahu volně pohybovat. Když k tomu ještě přidáme blokádu tkání na úrovni kloubů, začarovaný kruh se uzavírá. Pokud se jedná právě o blokádu kloubů, mluvíme o tzv. KISS syndromu.
Vždy je v této situaci, kromě jiného, doporučen handling.

Handling

Handling je manipulace s miminkem a stimulace jeho správných pohybových vzorců. Nejedná se o specifické cvičení, ale každodenní jemnou, pomalou, vědomou, neustále se opakující manipulaci během běžných aktivit. Jako jsou zvedání, nošení, pokládání, uspávaní, spaní, odpočinek, kojení nebo krmení, oblékání, hraní a povídaní si spolu apod. Nebo jinak, i správná manipulace s dítětem je sama o sobě vhodným cvičením. Handling vychází z Bobath konceptu péče a terapie malých dětí. Handling je komunikace pomocí doteku. Dotek je kontakt. Kontakt je základní podmínkou zdravého vývoje.

Handling:

• podporuje celkový vývoj miminka
• ukazuje mu správnou cestu pohybu
• pomáhá dítěti v aklimatizaci na tomto světě
• rodič se naučí smysluplně trávit čas se svým dítětem
• rodič získá jistotu a obratnost v manipulaci s miminkem
• rodič i dítě jsou parťáci a vzájemně se učí poznávat jeden druhého a
• zvyšuje se sebevědomí i dobrý pocit z toho, že svět kolem je to správné místo

Jako u všeho nového i handling vyžaduje na začátku důvěru, trpělivost, cvik a chuť učit se nové věci.
Jako další celkovou podpůrnou terapii můžeme zvolit:

• terapeutický koncept „KISS nach Monika Bauer®„
• kraniosakrální terapii
• Osteodynamiku®
• Strukturální integraci – Rolfing®
• fyzioterapii Funkce

Všechny výše uvedené manuální terapie jsou různé cesty s tím samým cílem – uvolněné a dobře se vyvíjející dítě.

Osteodynamika®, fyzioterapie funkce i Rolfterapie jsou terapie, které jemným a citlivým způsobem upravují postavení kloubů, ošetřují a uvolňují celý faciálni systém v těle. Terapeut ze struktury a napětí měkkých tkání dozvídá více o jeho funkci, pohybu a možnostech změn ve smyslu návratu do optimálního stavu.

Koncept Moniky Bauer obsahuje manuální odblokování telíčka, posilování, relaxaci, manipulaci, cvičení a rozvoj smyslového vnímaní dítěte. 

Kraniosakrální terapie upravuje proudění tekutin a energie v těle. Na základě kterého, dojde k obnovení správné funkce nervového systému a k celkovému uvolnění dané oblasti organismu.

Důležité je dítě neustále sledovat, a hlavně prosím nezapomenout, že miminko se vyvíjí strašně rychle a co platilo dnes, zítra už platit nemusí. Někdy stačí málo, aby se celá situace změnila k lepšímu.